Vědci z Energy and Wetlands Research Group v indickém Bangalore a Karnataka University zjistili, že suché slupky z kávových zrn silně pohlcují chromanové a dichromanové anionty (50 mg na gram sušiny), které představují velkou zátěž pro životní prostředí. Zpravidla je jimi zamořeno okolí starších galvanoven, moříren dřeva, výroben barev a pigmentů a koželužen. Existují i jiné způsoby, jak takové zamoření odstranit, v rozvojových zemích hraje nízká cena přírodního materiálu a dlouhá životnost díky nepřítomnosti bílkovin důležitější roli než v bohatých státech. Studium absorpčních vlastností přírodních materiálů bývalo velmi populární, existují i vědecké práce o absorpčních vlastnostech důkladně vyvařené kávové sedliny. Výhodou pro vědce studující tuto problematiku bylo, že při přípravě materiálu pro svůj výzkum mohli popíjet lahodnou kávu za státní peníze.

Jinou možnost provádění experimentů s mletou kávou odhalil tým Doc. Hoda Lipsona z Cornell University ve spolupráci s Heinrichem Jaegerem z University of Chicago a Chrisem Jonesem ze společnosti iRobot Corp. Zhotovili jednoduché zařízení, které robotům umožní uchopit předměty. Tvoří je plastikový balon plný mleté kávy. Přitlačí se na předmět, který má být uchopen a pak se z něj rychle vyčerpá vzduch. Pevně tak k němu přilne. Popsané zařízení by mohlo robotům nahradit ruku, která sice funguje velmi dobře, avšak konstrukčně je velmi náročná. Proč je nezbytné užít kávy a nestačí třeba jemný písek, autoři nevysvětlují.